Vezmu si Tě...

Anotace: Můžu označit za pokračování předchozí básničky.Psaná na stejné téma, ztráty sebe a své duše.Vykreslení pravděpodobné budoucnosti, když už člověk nechce dál trpět láskou, tak radši ublíží než aby mu bylo ublíženo.Snad to nebude můj případ...

...a budeš mou temnou paní,
příjmáš slast z mých dlaní.
Spácháme atentát na lásku,
spolu, jako dvě duše v jednom těle.
Líbáme se směle,
nebrání nám nic, lidé ani obloha temná,
jsi dravá, bereš si co chceš, už nejsi jemná.
Temnota má srdce Tvoje,
stejně tak je Tvé tělo moje.
Přede mnou se klaníš a dáváš mi vše,
vše co chci, co mi náleží,
pramálo nám na druhém záleží.
Jen touhu ukojit,
s fyzickou láskou se spokojit,
jinak nic nepotřebujeme k životu,
v srdci máme jen bolest a samotu,
i když se milujeme jsme si cizí,
každý jednou z života nám zmizí,
tak proč se na sebe vázat máme?,
když se jeden druhého nakonec stejně vzdáme.