Ztracená mozaika..

Špinavá země,
zanesená dávným prachem
bílých holubic,
co pějí v neznámé
tónině,
zašlé vybledlým leskem
střípků z pletence
snů
..co nikdy se neslepí..
zpět v naději
//Kterou tak moc potřebuji//

Barevná sklíčka
dětského smíchu
dávno již upadla
ve věčné zapomnění..

Dětské sny plné radostí
dávno propadly
království Temnot
a zbarvily myšlenky
do tmavého nachu..

Žiletka padá
Leskne se
v záři umírajícího slunce
slza z tváře němě stéká
V srdci věčné jizvy,
které mi nedovolí zapomenout

//Na to, že kdysi jsem také byla šťastná//

Sbírám ty střípky
z dávno ztracené mozaiky
snad v marné naději,
že jednou..
snad.. možná..
konečně porozumím..

// ? //

Proč ale ty klíčové stále chybí?..

// !! //