Země ledu

Tam, v zemi vzdálené, v krajině ledu,
křik mučených rozléhá se tmavou oblohou,
nad ní stahují se těžká šedá mračna,
slunce ji neosvítí - a přece se točí.

Tam měsíc roní hořké krokodýlí slzy,
duchové v mlhách ožívají a šeptají,
roli sluhy a pána mezi sebou mění,
je čas, čas pro svobodu - neváhej!

V zemi ledu, krajině smutného srdce,
vzduchem cynický smích bezcity zní,
andělé nenasytně hltají faleš lidí.

Tam myšlenky na Tebe blednou,
hořkost v ústech po nich zůstává,
v zemi vzdálené, v krajině ledu...