Vyhnána z hnízda

Krutá
A zlá atmosféra
Vládne mezi námi
Nenávist
A rozhořčení
Dnes už nejsou fámy.

Jeden myslel, nevymyslel,
Že přitulit se není zlé,
Druhý myslel
A vymyslel,
Že pro něj
Je nepřípustné.

Pro pár dotyků vyhnána
Ze světa lásky pryč,
Pro trochu něhy
Ztratila jsem
Od Tvého srdce klíč.

Slzy těžko potlačovat,
Tolik bolesti jsi do nich vryl,
Stačilo by jedno slůvko,
Kterým bys z nich bolest smyl.

Vím,
Že mě opustit toužíš,
Vím, že toužíš s jinou být,
Nedokážu zvednout se
A opustit hnízdo,
Tvůj byt.

To hnízdo, jež jsem milovala,
Vím, že už v něm nesmím žít,
Příliš moc lásky jsem dávala
A teď musím svou cestou jít.

Má bolest Tě nezajímá –
Vím, máš dost svých starostí,
Proto stále plaše pláču,
Půjdu bydlet v podmostí.

Ty nebudeš mít výčitky
A stále stejný výraz máš,
Jak socha bez citu strnulá –
To jediné na cestu mi dáš.

Věděl jsi, že dala bych Ti zcela vše,
Co toužil jsi mít,
Dala bych Ti zázemí, pohodu
A rajský klid.

Teď pod Nuselským mostem sedím,
Pár drobných ve staré čepici,
Jsem královna bezdomovců,
V kapse mince chrastící.

Můj otrokář mě vyhnal sem,
Abych sama žila,
Abych mince sbírala,
Ve Vltavě se myla.

Můj otrokář mne udusil
A argumenty zavraždil,
A pak mi řekl,
Měl jsem tě rád
A horkým voskem mne zalil.

Můj otrokář byl tuze zlý
Jeho šíp má ostrý hrot,
Vyléval si na mě bolest,
Vyléval si na mě zlost