Pro tebe

Proč plnit si své touhy, naděje a sny,
když pak nežiješ, jen přežíváš, vteřiny, minuty i dny….
Podívej se kolem sebe a řekni, řekni mi,
kde na mě štěstí čeká, kam mám dál jít
Teď sedím tu po tmě sama mezi zdmi
a přemýšlím, jestli vše skončit nebo dál žít.
Říkáš si taky někdy, jaký to všechno může být,
když život z tebe odchází, utíká, prchá daleko…. pryč.
Cítím teď takovou zvláštní prázdnotu uvnitř sebe,
černou, hlubokou, najednou závrať a už jen temný nebe.
Střídá se horkost a pak se zase celá klepu strašným mrazem,
tak pojď, rozloučíme se a všechno co ještě hoří a žije zhasnem.
A duše odchází, střídá jí krásná úleva,
tělo mi slábne, všechno umdlévá.
Zůstalo tu ležet jen to hořký a ošklivý, všechna ta bolest,
všechno to, co mě teď tak ubíjelo a ničilo, před čim nešlo zalézt.

Je to ale řešení? Je to to, co chceš a máš teď udělat?
Opravdu to tak citíš, že ten žal nedokážeš překonat?
Já vím, umřel, odešel ti už napořád.
Ale cítíš to taky? Tolik tě měl rád.
Myslíš, že to je to pravý, co by si teď přál?
Že proto pro tebe žil, k tomuhle tě vychoval?
Vždyť to jeho rád je pořád kolem tebe, je to všechno v tobě.
Tak sakra prober se!! Popusť tý hnusný zlobě.
A žij zase, smrt neznamená opustit někoho napořád
a tím, že se rozhodneš jít za ním nic nevyřešíš.
Vím, miluješ ho a on tě bude mít už vždycky rád.
Když to teď skončíš, dalším lidem strašně ublížíš.
Schovej si ho v srdíčku a to nech jak je, tlukoucí.
Jednou ti ta vzpomínka dá sílu překonat hrůzy budoucí.
A hlavně mi věr, bude líp….