Cesta vlakem

Nic teď nevnímá.
Ani chlad ani mráz,
jen smutně se dívá
do koutů vzpomínek svých
plných krás.

Smutně se dívá
do své minulosti,
do minulosti, kterou prožívá zas,
blízko své usedlosti,
v milovaném lese.

Před pár lety,
žil se ženou, s dětmi.
Dnes už vzpomíná jen,
na ten den prokletý,
kdy přišel o vše.
O lásku a o výlety
se synem a dcerou jeho.

Teď žije na ulici,
ženu a děti již neviděl.
Celá rodina,všichni přátelé..
Kam se poděli?Přátelé neměl,
byly to zrůdy s maskou přátel.

Nechali ho samotného,
bez pomoci,bez vlídného slova.
Tak tu žije na ulici,
brzy však už jinde bude.

V tuto chvíli vlakem jede,
přímo do nebes.
Kdopak vlak vede?
Vlak přece sám cestuje.
Však touto cestou mockrát jel,
zná ji nazpaměť.

Hned první zastávka
je konečnou zároveň.
U nebeské brány vlak staví.

Nějaký člověk u brány stojí.
Na příjezd vlaku čekal,
nyní bránu odemyká
a starého žebráká vítá.

Tak začíná jeho život nový,
třeba se ženou se tam setká.
Svých přátel se ale nedočká,
ti postaletí se v pekle budou smažit.