Anotace: asi jako já...
tichá vesnice
za ní kopec
na něm uschlé stromy
mezi nimi starý dům
na něm oprýskaná okna
v nich špinavá rozbitá skla
za nimi místnost
v koutě sedí holka
zoufalé oči upírá na zem
…před sebou neuteče…
Mňa by zaujímalo, ako tá smutná holka došla k tomu poznaniu, že pred sebou neutečie. Námet na báseň?:-)
28.02.2008 05:24:00 | Sarazin Faestred
smutné, ale pěkné ... už poznání, že "před sebou samými neutečeme,"... je první krůček k tomu, abychom to se sebou "zkusili po dobrém"...
26.11.2007 11:52:00 | el viento