TVŮJ VNITŘNÍ BOJ

Zkoušíš projít mezi planoucími těly,
Když sirka na zem mi spadla.
Tvůj hlas je tak rozechvělý,
a jen kvůli tobě by poslední kytka zvadla.

Plný touhy býváš,
když vidíš jak hoří voda,
kterou její černé oči smýváš,
z pomalovaného plátna,
jako byla by to jen nehoda.

Tak proběhni plameny,
odolej svému vlastnímu kouzlu,
sval ze svého srdce kameny,
postav se čelem vnitřnímu zlu.

Zadrž dech a ponoř se do sněhových závějí.
Pak doufej že budeš mít nedostatek kyslíku,
abys už skončil s hrou falešných nadějí,
abys nemusel po nocích zas plavat v mlíku.