Černá silueta

Černá silueta
v bílé noci,
němě mě vyzývá
a já letím, skáču,
otočka, - pirueta!
Mohla mi snad pomoci?
Pohlédnu na ni, když –
- se na mě taky zadívá!
A já letím, vznáším se..
//Pláču..//
„Pojď, já čekám..“,
jako by říkala
a povzbudivě mi kynula..
Já však dál stojím –
- a sama sebe se ptám :
„Co bych to jen udělala?“
//Slzy dál na zem mi kanou
a mění se.. v hejno černých holubic..//
Vzlykám.. A nohy mi kamsi míří-
já nechci, ale nemůžu dělat vůbec nic..
Je to marné..
Snad se s tím má duše smíří..
- mohu jen doufat….