Trápení

Trápení jen a černé slzy
Jak mne všechny ty city mrzí.
Nenávist, láska, beznaděj, touha,
Kde je pravda, ne jen slova mylná, slova pouhá.
Kam zmizely sny, kam zmizely cíle,
Kdo rozdupal závoj té tančící víle?
Kdo utře mi slzy, které kanou,
Kdo obejme mne, ztrápenou hanou?
Kdo zpřetrhal naději, přetrhal nitky mých snů,
Kdo naplní radostí zbytky mých dnů?
Křičím a volám po vášni žalem,
Kdo zničil paláce v mém světě malém?
Jaká je rada pro další činy,
Čeká mě snad osud ještě jiný?
Nebo jen smutek a pláč až do smrti,
Všechna ta bolest mé srdce rozdrtí.
Ach, jak tohle všechno dopadne
Já nemám tušení žádné.
Nejradši bych uletěla od světa pryč,
Přijde mi, že vztah a láska je čím dál větší kýč.
Nač přilévat vodu do oceánů,
Když mám stejně jiných plánů?
Tak nač to celé?...