Můj padlý anděl naděje..

Z nebe cosi se snáší,
cosi, co ostatní přehlíží..
Snad nevidí… nevnímají..
Nebo mi jen něco tají?
Pohlížím vzhůru, do nebes,
co je to za podivný déšť?
Ach.. ano..to jsou..
Černá pírka.. měkká a lehká..
Vznáší se, krouží.. zaplavují mne..
//po dopadu na zem mění se v popel//
Co je to? Ptám se všech,
ale každý se mého dotazu jen leká..
„Co je to za blázna?“
//ptají se jejich oči//
„Co se děje v její pomatené mysli?“
je vidět, na co všichni myslí..
//čtu v nich jako v otevřené knize..//
snad si myslí, že jsou něco víc..
něco, co někdo jako já prostě být nemůže.
A já už začínám chápat..
Jsou to pírka z perutí mého anděla..
Anděla naděje a štěstí,
Co právě padl, právě mě opustil..
//Navždy..//
Nechal mne tu.. Samotnou..
Na tváři se mi najednou třpytí slzy
jako hvězdné noci třpyt
jako ostrého nože břit..
Tak co mám dělat?..
On padl.. Prohrál svůj boj..
A já tu zůstala.. nepřipravena na souboj,
který mě jistě čeká..
//..jen já a pan Život..//
A ten čas již nastal..
Je tady..!!..
A já tu stojím – bez podpory
//jediného člověka..//
na tváři slzy, ve vlasech pírka,
v srdci hluboké jizvy,
plně si vědoma toho, co mě čeká..
Snažím se bojovat – ze všech sil,
Ale život se přece nikdy s nikým nemazlil..
//..tak proč si dělat naděje..?..//
Když náhle.. mé proroctví se vyplňuje,
nebe nade mnou černě se zatahuje..
a já se usmívám, náhle šťastna,
že se zase shledám, s mým andělem
//..ze sna..//