Blázen, či vrah

Na tvářích slzy a v srdci žal,
ještě je brzy, co bude dál…
Do dáli hledíc a v očích zlost
propastí kráčí hledajíc most.

Vlastního provinění slýchává hlas,
co zbabělcům na věčnost utéci radí
Zda poslechnout ho smýšlí zas,
rád věděl bych, na co si vsadí.

Navzdory všech mých proseb a snah,
propastí kráčí neznaje strach.
Když svědomí své zpytoval,
zapomněl koho miloval.

Na tvářích slzy a v srdci žal,
navzdory všemu kráčí dál.
Tváří v tvář světu na hraně stál,
zapomněl na to co dokázal.

Zapomněl na ty, jež míval rád-
tisíce důvodů, desítky zrad…
Ulpíval na tom jen pravdu znát,
byť štěstí druhým dokázal přát.

V naději, v strachu dlouhou noc bděl,
tisíce nabídek přišly mu fér.
Na tvářích slzy a v srdci žel,
propastí kráčí neznaje směr.

Myšlenkami se probírá,
zklamat a lhát – už nikdy více
V temnotě pozvolna skomírá
naděje vyhaslá svíce.

Proklínat nejednu života chvíli,
hledajíc útěchu na cestě k cíli.
Z chladného čela rukou pot setřít,
vlastnímu osudu zkoušet se vzepřít.

Pro mnohé blázen neznajíc strach
pro jiné vlastního života vrah
Pro mě jen vlastního osudu pán,
jenž po své smrti všemi milován