Hodiny.... nejsem ničí... natož svou

schovala jsem pod víčka
tiše
aby nikdo nespatřil...

/ty lživé myšlenky
netvoří duši v nás/

odhodila jsem je do přeslazených rán
kde kapky rosy přelétají zeleň
zničila jsem svítání
jedním nádechem
zavřela jsem všechny dveře

žádné světlo neproudí
přes moje tváře

Ať hledím z jakékoliv strany
střepy v zrcadle se krutě vysmívají
mé politováníhodné důstojnosti
.
.
.
Promiň, ale nepamatuji se
nepamatuji si první svůj nádech
stejně jako ten svíravý pocit
který popírám

kdykoliv...

některé zámky jsou příliš pevné
a ty
neuslyšíš

četla jsem z konečků tvých prstů...

pro tebe...

tiše lásko, jen beze stesku