Proskleným oknem

Kolísá teplota
tvého těla
znovu jsi sama
- máš cos chtěla.

Horečka zklamání
drtí ti plíce
prach špínou zavání
dohasla svíce.

Staré a prohnilé
srdce věčnosti
číhá tu zavile
- bez studu, bez cnosti.

Křikem a pláčem
máloco spravíš
stáváš se hráčem
v blátě se plazíš.

Plíseň a potupa
hnízdí ti v hlavě
zármutku potopa
smete tě hravě.

Jedinou radost
sama jsi smyla
poslední starost
- dokud jsi žila.

Políbíš holubici
dopíšeš řádku
odstrčíš učebnici
- hezky popořádku.

Proskleným oknem
prostrčíš tělo
duši si vezmem
- smysl to mělo...