Testament

Tato Básni, budˇmou závětí:

Odcházím teď a jsem svoboden!
Zrušil jsem své prokletí,
teď bude věčná noc, končí den.

Věčná noc nebytí,
kdy slunce již zemřelo;
jen tma se rozsvítí
a spánek padne na čelo.

Odkazem mým zůstala písmena,
jen ta jediná jsem měl.
Svět - ta prokletá hyena,
dát do vínku smysl zapomněl.

A teď klidně na hranici palte,
jak ta církev vaše svatá,
vše, co napsal jsem, ta Parte.
Má duše už pryč chvátá...

Brzy pozná již nebytí jsoucna
a uvědomí si sebe sama mimo čas
a hranice prostoru, probdí ze sna,
v němž všichni slyší reality hlas.

Tak z těchto pokryteckých nicot,
do nicoty pravdivé přecházím,
za iluze světa, za plot
lidských idejí chorobných, a zřím:

Vše - tedy nic!
Ani radost ani smutek,
ani laskavost ani nenávist,
ani ticho ani hluk,
ani ano ani ne...