Výčitky

Z očí Ti padají přesmutné výčitky
ke svému okolí, k sobě však nejvíce.
Chtěla bys uložit tu trpkost pod kytky,
když myšlenky bodají duši jak jehlice.

Po známých místech se procházíš
a neznáš je, vzpomínky rezaví
jak vraky na dně moří, když
srdce Tvé prožívá pocit de javu.

Životy minulé pletou se do tohoto,
sama teď nevíš, ke komu patřit máš.
Tak v duchu šeptáš si své kruté motto:
"Vše je nejistota, smutek, pláč.

Nechtíti žít, zemříti nemoci!"
Schizofrení představy a přání...
Vše zdá se být raněno nemocí,
však Ty - jsi mrtva? Pak nic Tě neporaní.