Přesýpací hodiny

Neúprosné hodiny času,
další zrnko písku padá,
neuposlechnu hlasu,
co “obrať hodiny“ nalhává.

Zrnko jedno nic nezmůže,
stovky to už váhu má,
jak hudba, jež zní tak plytce,
jež čas vrátit zkoušívá.

Jsem už stařešina,
bez berly se nehnu,
jao v rakvi mi je,
když na postel si lehnu.

A už je to tady,
ty pláště, doktoři, sestry,
nemocnice ne, já umřu doma,
klidně, vždyť život byl tak pestrý.