Stopařka...

Hlavu v dlaních mám
a tiše si zoufám.
Stoupám dálkou v temnotách,
když pohlcuje mě noční strach.
Brána z ocelových skel už se otvírá,
obzor letící mi nad hlavou před očima se mi rozprostírá.
Noc je tichá uplakaná symfonie dvou milenců
a mě odliv odplaví do prázdnoty temné noci.
Slyším jen tvou snovou symfonii,
když prožívám svou intimní, ničím nerušenou agonii.
Stesk už mě zcela pohltil,
a já tě prosím:
Pomoz mi můj osud nést,
zvedni mě z prašných cest.
Najdi na nebi hvězdu,
která mě bude vést,
protože já jsem už jen stopařkou svého osudu….