Mrtvá naděje

sněhové vločky
tančí v pohasínajícím světle.
Holé stromy tiše a nehybně
stojí v bílém poli,
jako mrtvá těla
Siouxů
ve sněhu u Wounded Knee.

Bůh má první slovo
i to poslední
a spravedlnosti se dočkáme
až přijde čas.
Tento svět však spravedlnost
zdá se nepozná,
ale poznají ji
až jejich těla
v prach se obrátí.

Už nebojujeme,
krásná naděje zemřela
a byla pohřbena
ve sněhové vánici,
tam, pod chladnou zimní oblohou
v trávě u Wounded Knee.

Duch našeho srdce
volá po svobodě,
duch našeho srdce
hledá svůj věčný domov.
V noci hledíme
mezi hvězdy v naději,
ale nyní jsme sami.

Ledový vítr štípe do tváře
a uhání dál krajinou
co ještě nedávno
byla zelená
a plná života.

Nyní je čas se zastavit
a být tiše,
nyní je čas hledat
novou vizi.
My ale už nebojujeme,
my jen čekáme
až přijde pravý čas,
nebotˇ naše naděje
zemřela toho prosincového dne
ve sněhové vánici
tam u Wounded knee.