V nemoci

Najednou
ztrácíš se
a netoužíš
po návratu
jakoby se atomy
rozdělily na dva tábory
a DNA
již nevěděla-čí je.
Spěcháš ke propasti
z níž není návratu
a zachráncům svým
jsi zakázal
podávati pomocnou ruku.
Pláčeš nad sebou
a s druhy svými
nemáš soucit
lež se stala
jediným Tvým přítelem
a zarputile mlčíš
----
to abys nemusel
vymýšlet nové lži
mlčíš
pro výčitky
bolest
i smíření.
Co čekáš ode mne
lásko?
.....
Že své tužby proměním
ve vzpomínky?
Ze snů
noční můry udělám?
Že budu prosit za čas
který uloupíš mezi
svým štěstím
-prokletím
lží
a výčitkami.
....
Již se neprosím
jen odmítám po Tvém boku
mlčky přihlížet
když nepovolíš mi více.
....
Tak budu dál
kráčet sama.
Ty jednou pochopíš
a přijdeš
neboť víš
žes mi ublížil
a budeš se chtít vrátit.
....
Mám Tě ráda
proto nevím
zda pochodíš.
....
Až nepokráčíš
jen za mnou
teprve pochopíš
žes ublížil nejvíc
sám sobě.