podzimní smutek

Oblaka šedivá
plují mi nad hlavou,
ale mé srdce tu zůstává
v této temnotě
bez Tebe.

Odešel Jsi
a nic si neřekl.
Tedˇ se jen toulám
sám svou ulicí
a vše ztrácí na smyslu
i hodnotě.

Časy odlétly a zůstala
jen přítomnost.
Tak hledám odpovědˇ
kam jít dál.
Ale bez Tebe,
je těžké klidně dýchat,
je těžké přežít den.
Vždyt´ Ty Jsi mízou mého bytí
a Jeho jediným naplněním.

Přešlo jaro,
přešlo léto,
podzim svlékl krásu její
a já tu stojím opět,
Ty v mé duši
a já.
S námi jen vítr ledový co si s vlasy pohrává
a nikdo neví nic o tom,
co v nitru mém se odehrává.

Potkávám je, ty tváře známé
v ulicích,
ale do jejich srdcí
bohužel nevidím.

Pláč můj stoupal k oblakům
a já hledal jen,
jak žíti dál.