Slunce II

Už je mě půl, už jenom čtvrt
podléhám Času, tak mě škrt

Ze zlata cáry planou nebem
za obzor klesám sám bez Tebe

Nahoře byl jsem výhní bílou
rozžhaven svého nitra sílou

V zenitu mého žití plál jsem
oděl Tě celou snad, svým jasem

Jen tam, kde zemi dotýkáš se
nebylas má celičká zdá se

Ač budeš stát na špičkách nohou
zmizím Ti z očí na noc dlouhou

Už je mě jenom proužek slabý
pozlatím ještě věží kápi

Pak ztemní nebe, sedne mlha
dřív byl jsem král, teď ani sluha

Já vůbec nejsem, klekni dolů
k modlitbě spoj své dlaně spolu

neplakej potmě, slzy studí
stejně už Slunce neprobudí