Slza

Sladký čas nevinnosti,
čas her
a krásných nadějí
se proměnil v mlhu.
Nezbylo nic
než vzpomínka
co v duši zahřeje.

Bylo jaro života
a bylo vonavé.

Nyní zima vládne na cestách,
rozjímám, zda mé kroky
vedly vždy správnou cestou.
Jsem tím, čím mne Bůh učinil.
Můj pláč je hluboký
a mé slzy tečou
jen k Jeho Nohám.

Můj nářek trvá
a nenachází pokoje,
můj nářek
odplouvá do prázdnoty noci.
Nevím, co bude zítra,
dýchám ale pro tu naději,
že jaro vrátí se zas,
jako po zimě v přírodě
vždy se stává.