Pocit prázdnoty

Tělo bez lásky, je jako moře bez vody,
všechna trápení mají i své důvody.
V hlavě se ti myšlenky honí,
pomatené všechny jsou,
v uších ti nepříjemně zvoní,
hlasy z dáli řvou.

Proč moje nálada na bodu mrazu stojí,
a ostaní se jen radujou?
Srdce prázdnotou zeje,
jako krutý mráz zebe.

Na srdci závěje sněhu mám,
okolo vánice pocitů zvedá se,
na duši mám velký šrám,
podruhé už nedám se!

Po mojích řasách slza padá,
hlas mě k sobě volá.
Jsem tu sice ráda,
ale kdo ví, třeba mě zdolá!!