Rozesmáté jizvy

V márnici na stole
ležíš - kus masa.
Na ARU v Motole
smrt byla spása.

Ve dveřích dívka,
tak dlouho ji znáš.
sevřená víčka
pobledlá tvář.

Vzlyká jen jemně,
slzy nepustí ven.
pod oči temně
maloval den.

Miluju tě,
opakuje stokrát.
a slova tečou
do stružky na zemi.

Chytila tvou ruku,
ale ta padá studená
a bezvládná zpět.
Jizvy svítí do tmy.

Ještě rudé.
Usmívají se.
"My jsme to věděly"
šeptají.

Ona tě nevrátí

Ty`s to věděl.

ale šel`s a rád...

a ona teď pláče, trpí
a všechno si to vyčítá.