V místě samém netdoknutelná

Je den jeden
V místě samém nedotknutelná
Zírám do ohně do pekla
Pod sebou
Kdo zapálil město
Kdo zničil tento svět
Kdo zchroumal křídla ptáků
Kdo v srdce zabod střep
Kdo zamkl Ráje bránu
A zahodil klíč
Jen já
V místě samém nedotknutelná
jen má vina
Ten oheň co uvnitř hoří
Jak plápolá
Mě sžírá má vina
Ticho žár a rudá noc
Mou cestu prozáří tma
Slunce pohaslo
Květina sežehlá mrazem
Pod sněhem pod ohněm
Pod kamenem náhrobním
Již není cesty
Nesu vinu za svůj hřích
Má vlastní touha mě přivede zpět
Dokud budu činiti zlo
Hlas svědomí přetrvá
Vítr se zvedá
Osud mě odvádí tam
Kde žít se nedá
Vytržená
Jsem jak růže na smetišti
Tichý den
Jen úsměvy ho ruší
Nepřirozené
Jak klidný sen
V opojné mlze a poblouznění
Neničit naději
Bláznivých milenců tajných
Ti uhoří chladem
Ve městě prázdném
těžká rána pozdních spáčů
A slunce je ubíjí
Jak upíry
Rozum mi nedá vzlétnout
A oprostit se
Od viny
Kdo zapálil město pode mnou
Kdo voláním mě láká zpět
Kdo v srdce zabod střep
Kdo vábí mě do pekla rudého
Ohně pode mnou
Kroky jdou tmou
Kroky jenž se stále blíží
A narušují moje
Soukromí
V místě samém nedotknutelná
Přec bezradná
Zírám do ohně do pekla
A volím útěk
Od lásky od viny
Od svědomí
Snad blouzním horečkou
Či ten šílený smích
Mě nedohoní
Nedohoní
Ty ruce ke mě vztahují
Mi ničí křídla
A lámají
Pád do ohně do pekla
Pode mnou
Kdo chytne anděla
Sraženého při útěku
Před sebou samým
Kdo chytne moji duši
Roztříštěnou o kostky dlažební
Vedle tři kameny jak náhrobky
Jak kameny hraniční
Život nastavuje mi zrcadlo
Jak já
Se pitvoří pláče
I smíchy haleká
Teď však zeje prázdnem
A dává mi poznat
Jaké to je
Co je za zrcadlem
V místě samém nedotknutelná