Dnes ráno

Dnes ráno
mi do pokoje
začalo svítit slunce.
O, to krásné slunce
co vše oživilo
a rozzářilo
ve věčné naději
a víře!

Seděl jsem sám a tiše
a v tom tichu
zněla veškerá
krásná melodie.

Dnes ráno
jsem se zase otupělý probouzel
a slunce přitom
již prozařovalo svět.
Musel bych se zastřelit
nebo alespon utéci
abych tento den přežil.
Musel bych utíkat a utíkat
dokud by to závaží
z hrudi nespadlo.

Slunce rozjasnilo lesy i stráně
a byl dobrý den
vystřelit si tíhu z hlavy,
a slunce přišlo
a rozjasnilo ten den.

V Bohu dnes,
jako každý den
chtěl jsem se zcela utopit,
ve svém nitru
sebe ztratit,
jinak snad
jen střelu
do srdce.

Slunce přišlo dnes ráno
a řeklo o dávné naději,
ke které se utéci smím.
To bylo když dnes ráno
slunce do mého pokoje přišlo.