Smutná duše.

Mé srdce plné něhy bylo ,lásky i krásných vyznání
leč,dostalo jen smutek a zklamané poznání.

Snad mi to osud odpustí
že píší tahle slova
Je to jen moje vyznání ,
přijdeš zas lásko , slyšíš mne volat?

Já nechtěla pálit mosty,
jen trochu přízně ,něžnosti
teď místo lásky Tvojí ,
jsem se svým smutkem v propasti.

Hluboká rokle ,kde ani svit slunce nazasvitne.
plná tmavých stínů
a zvuků tajemných ,
propast černá jak noc a díra smutků bezedných .
Nevidět hvězdy svit ,
ni vánek nezavane
tohle, se z mé smutné duše stane.

V temnotě té jenž duši moří,
utápím radost i lásku svou,
všechno to uvnitř ať jen shoří,
ať popel zahalí mou tvář,
ať nikdy slunce nezasvitne,
ať neuvidím ,jeho zář.