Vlaštovka

Sedí tam sama ,opuštěná,
chlad bere odvahu a síly nestačí,
touha ,ta křídla neposílí
déšť jako slzy, peří rozmáčí.

Marně čeká na zázrak
v podobě hejna černých teček.
Zdá se ,snad i sama tuší,
že cesta končí.

Dívám se oknem ,jak jen pomoci
opozdilci ,co přátele už nemá....
Ach ,už netřeba hlavu tížit starostí,
pod dráty smutně leží,
chomáček mokrého peří.