Už nejsme děti

Vzpomínáš na stavění domku ve sněhu?
a co na večerní oblohu?
pamatuju si jak jsme si hráli v ringu,
tys měl tehdy hlavu svěšenou dolů,
pak jsme si jen lehli na postel,
povídali jsme si ale čas stejně pomáli odešel...

vzpomínáš si na zvonko hru?
nebo na náš zápas v tenisu?
tak dlouho tě znám,
a pořád stejně ráda tě mám,
si můj kamarád
co chtěl si semnou celej život hrát,

vzpomínáš jak sem se tehdy bála u toho filmu?
lehl sis vedle mě na válendu,
objal si mě
a já se k tobě schoulila,
tehdy sem se už ani nebála,

vzpomínám

na krátký smsky denně,
i na to tvoje: pro mě za mě,
na to tvoje objetí,
my smáli se dokud všechno neodletí,
a přišla puberta...

a chlast a cigára a plno bolestí...

a my se měnili…
už se tolik nesmáli,
a vídat?
to už jsme skoro neznali…

ne neodešel jsi,
jsi pořád tu
ale už to je trošku jiný,

už si jen vzpomínám na hru v ringu,
už si jen maluju stavění domku,
matně si vzpomínám na můj první dárek od tebe,
už máme asi trošku odstup od sebe…

čas jde dál a já vzpomínám,
stejně tě pořád zlato ráda mám,

už nejsme děti jak se zdá,
už je tu doba .. doba zlá…

my nechtěli vyrůst hned,
chtěli jsme si jako malý chvíli posedět,
ale pak nás něco donutilo vstát,
a už to nikdy nebude jako jsi tehdy říkal: to je napořád…

a tak vzpomínáš na náš závod na kole?
Na naší společnou výhru v tombole?
vzpomínáš jak jsme prosili mámu pod okny a řvali ještě ne?
a přemýšleli jak to mezi náma dopadne?

a už je to tady..

už nejsme děti jak se zdá,..
už je tu doba.. doba zlá…