Noční elegie

Proč nemohu (nebo snad nechci?) v noci usínat?
Protože mé srdce v samotě další den nechce znát.
Proč v noci vzbouzí se tolik myšlenek mrazivých?
Protože noc snáší čistou pravdu jako bílý sníh.

Spánek je sladký, ale kruté probdění.
(-třeba snít jak u lesa pasou se jeleni-)
A proto nechci spát, abych oddálil ráno;
zůstaň stále se mnou Noci - černá vráno!
Hypnotickým pohledem do tmy zastavuji čas,
však nikdy se nedaří, nikdy nepostavím hráz.
A mrazivé myšlenky mne spalují jak Nero Řím,
ovšem ne tím, co je, ale, že budoucnost zřím!
Budoucnost chudou, marnivou, prázdnou v samotě;
zbytečnou, když jsi jinde a jen u sebe snesu tě...

... Ale stále zůstávám sám, sám jen se svým stínem,
jediným mým přítelem, a navzájem si k hřbitovu kynem...

Tak nejlépe neousnout a čekat svorně,
čekat, že světlo a den nepřijdou pro mně,
anebo usnout a už nikdy se nevzbudit
a Nairvána bude krásně na duši studit.

Nebo za mnou přijď Ty...