Pocity

Dřevěné zábradlí po schodech se plazí
dolů stoupá, nahoru padá
kdy další stvůra ukáže ti záda
to čekání k varu tě mrazí
Stojíce vsedě, sedíce vstoje
dívám se na zem se zakloněnou hlavou
pečlivě namátkou vybírám tu pravou
schizofrenní egoista ptá se „co je?“
Z prázdné sklenice mocně upíjím
skoro přetéká, suchá voda kape
stokilový hubeňour na duši mi šlape
o jiné možnosti vskutku hovno vím.