Království Duhy..

Zlatý prach ze střípků
sladkého snění,
co rozsypal se z perutí anděla,
chytla jsem do svých dlaní –
černého motýla,
co tiše zpíval mi
*o světě z křišťálu,
kde žijí labutě
a lidé tam létají
/po nebi z azuru/
a navěky nehnutě tanou
nad tou nesmírnou krásou
- království Duhy.
V sedmém nebi lásky
na vrcholu štěstí míseného s blahem..*
Vyprávěl mi a já snila
o té pohádkové zemi,
které vládne Duhová víla.
/Té zemi věčných snů.../
Ale pak ztichl a já se topila
ve vlně žalu,
srdce mé přestalo bít, má naděje bídně zhynula..
A já jen tiše doufám, že se tam také dostanu..
Mé poslední sbohem patří Vám,
mým andílkům naděje..