Půjčený úsměv

Úsměv mám půjčený od něžné víly,
co lesní studánce potichu zatančí.
Zatímco vlastní stín krade mi síly
schovaný v převleku pod rouchem beránčím.

Úsměv mám půjčený za malou provizi,
mám chuť ho roztříštit o černé skály!
Plamínek vzteku mi útěchu nabízí.
plamínek vzteku a otázka: zda-li?

Zda-li tím úsměvem změní se svět?
Zda-li z něj nezbudou mlčící rány?
Zda-li ho zachrání pár vzletných vět,
co já, stín, napíšu pastelkami..