Po střechách..

Po střechách,
nad osamělými ulicemi,
kudy se prohání pouze Meluzína,
bloudím v představách,
nad hlavou nebe s hvězdami,
v ruce sklenku vína,
hledaje odpovědi v otázkách..

Po schodech do nebe,
došla jsem do Pekla
a má sklenka se rozbila
na sto tisíc střepů iluzí.,
má naděje utekla
a všechny mé sny pobila..

Po hvězdách jsem bloudila
a každá se na mě studeně usmála
nevidím neslyším a jsem němá,
snad za to, že bez víry jsem se modlila
a s Osudem svým se nesžila,
-však řekněte – kdo ale tohle nemá?..

Po střechách příbytků v nebi,
setkání s hvězdami
a přijmutí všech trestů..
Jsem zase tady,
octla jsem se znovu zde na zemi,
a nikdo mi již neuvěří tuhle směšnou frašku..