Konec dvou

Na ztichlé město padá noc,
někteří se ke spánku chystají,
tento večer má však kouzelnou moc,
když on a ona se potkají.
Zamilované pohledy si vymění,
i když stojí od sebe trochu dál,
na lásce vzdálenost přece nic nemění,
i kdyby tu jeden z nich roky stál.

Trvalo to chvíli či dlouho,
teď tu dívka stojí sama,
pominula láska pominulo kouzlo,
zbyl jen smutek...druhá lásky strana.
Slzy jí po tvářích stékají,
tiché vzlyky s úst se jí derou,
krůpěje slz dlouhé vlasy smáčejí,
má pocit, že jí srdce berou.

Není to tak jak si myslíte,
kluk nedodešel za jinou,
řeknu Vám co nevíte,
jak zmizel kluk a čí vinnou.
Byla to jen hloupá nehoda,
když u rozcestí s kytkou byl,
jen nešťastná náhoda,
kdy kluk život pozbyl.

Sám u cesty dívku vyhlíží,
s kyticí růží na ní čeká,
zpoždění autobusu se mu nelíbí,
skoro se až vzteká.
Těší se ale na její objetí
a na polibek, který mu věnuje,
podlehl kouzlu a je v jejím zajetí,
však nesmutní, tak moc jí miluje.

Tichou nocí se řítí vozidlo,
se hřmotem jako z pekel,
najednou smyk a náraz o svodidlo,
a pak jen smutný pohled do světel.
Na zemi teď leží tělo,
kolem okvětní lístky padají,
že řidič byl opilý jak dělo,
to policie vůbec netají.

Dívka na místo schůzky přijíždí,
s dálky na pozdrav majáček jí mává,
na co ten dav přihlíží?
Ach, ta prokletá noc tmavá.
Je již v běhu a dav čumilů rozráží,
pokleká nad tělem,
slzy ve svitů reflektorů zazáří,
pláče pro toho, kdo jí byl andělem.

Je tomu přesně rok,
co svého milého pohřbila,
je tomu přesně rok
co lásku navždy ztratila.