Zpovídám se..

Slyším Tvé vzdálené
volání o pomoc
abych šel, ale ne
druzí jsou blíž o moc

jenom tak nečinně
přihlížet nebudu
přece si nehodlám
stěžovat na nudu

nejdřív se obléknu
nahodím kravatu
ať se pak neleknu
v zrcadle neladu

do káry usednout
zapnout si muziku
když chci být in, ne out
zprávy dám ze zvyku

aniž se ohlédnu
broukám si spokojen
teprv až k polednu
praštím s tím pokojem

adrenalin chce to
třeba se ohlédnu
volání slábne tón
ať tedy jde ke dnu

přece však udělám
já vstřícné gesto
ruce své u těla
nezvednu přesto

kázání ve stoje
diktuji z hlavy
- dejte pak do stroje
snůšku těch kravin!

Usednu ke kávě
pomoh jsem snadno
teď můžu rezavět
do dřímot vadnout

volání zesláblé
slyším ho vůbec?
ještě mám na trable
pár kravin v hubě

neslyším pak už nic
nejspíš je pozdě
rozvířím prach ulic
má rychlost roste

ač spěchám najednou
volání zmizí
zrovna jsem naději
někomu zcizil