Má drahá

Představ si, má drahá,
Svou svatbu v mohutné katedrále z kostí
Za oltářem stojí sama podstata
Z pod kápě jí probleskují naše oči.
A kuje, kuje horké železo!
Ach, ten pach spáleného masa, má drahá!
Ten pach tebe. Pach oceli tančící v mase!
Pach řezáním rozžhavené kosti!

Představ si, jak procházíš mnohakilometrovou uličkou
Mezi svatebními hosty – KOSTLIVCI.
Každý má tvář, kterou znáš,
Kterou miluješ, ale děsíš se jí.
Jak stojíš před oltářem, ale není tu ženich
Jen krvavá realita.

Představ si, má drahá,
Obrovskou rovnou pustinu
Rozťatou Damoklovým mečem v půl
Zdola slyšíš mohutný proud krve,
Který na konci této planiny padá do nekonečnosti.
Nech se nést, má drahá.
Nekonečnost čeká v posledním doušku!
Nech se nést, odnes sebou všechen puch vnitřností,
Stydím se, má drahá, stydím se!

Má drahá…
Ale, má drahá!
Máš krev na rtech!
Máš krev ve vlasech!
Máš krev v očích!
Ty jsi všechna ta krev.
Ty jsi to, co zahnívá v mojí duši.
Co se škvaří a hnisá.
Ale neopustím tě!
Budu navěky uvězněn v tvém náručí, v tvém klíně!