Mlha

Mlha

Nevidím krásu kolem sebe,
nad hlavou nemám modré nebe,
už není slyšet ptáků zpěv,
jen vlhko a nevlídno,až u srdce mne zebe.

Je to snad předzvěst něčeho,
co zkončiti už nemá?
Bude mne slunce ještě hřát,
než nastane zima?
Nevím ,co všechno se v duši děje,
než nastane čas beznaděje.

Přichází tichounce ,jakoby po špičkách,
aby nevyplašil klid, co usídlil se v nás
a nenápadně prostoupí nám mysl.
Jen srdce se svírá ,to odchází mu víra,
že slunce zase vysvitne.