Nostalgia

Vzpomínky se zabodávají
do masa jak hřeby času,
jako do těla Krista.
A číši nostalgie podávají,
vzpomínky na starou krásu,
kdy láska byla čistá.

Hlavou jak vítr plání
prohání se smutné myšlenky
o uplynulém životě – strasti.
Snad splní se už přání…
Jen poslední lok ze sklenky
a poslední cigareta slasti…

Však stále uvězněn v hlavě
podivný pocit nenaplnění,
prázdnoty, výčitek a ironie.
Depresivně mží, tak mlhavě,
ale už brzy se to přemění
do nejdokonalejší Utopie.

Přestat čekat a rozhodnout,
hlaveň vložit do úst,
nemyslet, pomalu zavřít oči…
A potom spát… jen tak plout,
kulku spásy nechat prorůst
moudrostí mou, a nostalgie končí…