Věčná noc

Tato noc tmou svítí
již dvacátým rokem
a den v nedohlednu.
Temnotu jak listí
vidím stále okem
stejným padat ke dnu.

Dno mého bloudění
ková mne kladivem
na kovadlinu snů.
Kuji sám své dění
v té noci, s obdivem,
že se nerozpuknu.

Kolik let ještě noc
setrvá v trvání
na mé duši němé.
Jak zle je, zle je moc
v opuštěné dlani.
Nezbývá nic – sněme!