Anděl ďáblem

Byla jsem na dně, nevěděla jsem jak dál.
Všechno bylo zlé, všechno se zničilo.
Můj život byl náhle jen jak prázdný sál.
Moje světélko jak kdyby uhaslo.

Pak přišel anděl, snesl se z nebe.
Řekl, že má pro mne vysvobození,
byl to únik z mé beznaděje.
Bylo to jak znovuzrození!

Jeho lék, mě však pomalu zabíjel.
Dal mi drogu, které se nemůžu vzdát!
Smrt ukrytou v přášku bílém
už se mohu jenom pokorně kát.

Už mi nepomůže nic!
Ďábel se skrýval za andělskou tváří.
Já jsem myslela, že mi dá víc.
Né, jen pocit co chvilku jasně září.

Proto odcházím do světa věčné slávy.
Naposled potáhnu si z cigarety.
Musím se zabít! Musím to skončit!
Nechci tu být! Nechci se soužit!

Milovala jsem svět a lidi v něm!
Teď moje srdce touží po smrti jen.
Zabiji se! Ukončím své trápení!
Nikdo na mém osudu už nic nezmění.

Sbohem živote! Sbohem bolesti!
Můj život... to je mé neštěstí.