Trnové objetí.

Co to zas děláš?
cosi ve mně křičí
proč pokoj si nedáš,
když tě to stejně jen ničí?
Proč zase?
Ostří zkrvavené do temného nachu
padlý anděl, co ztracenou naději mi nese
zabloudil v tom prachu,
který mne obklopuje
jako černý závoj v hávu noci
Ne, nenajde mne, nebe se nesmiluje
já vím.. chápu.. není mi pomoci..
I když ostatní říkají že ano,
já tomu už nevěřím
je tomu už dávno..
A nikomu se nesvěřím..
Odpusťte, jenže – vy necítíte
to trnové objetí,
ve kterém uvízlo mé srdce..
Plavím se v listoví..
smutných stromů,
oni totiž jediní,
znají tu ztrátu..
spadaných lístků..
Které se nevrátí..