Proč cítím tolik chuť smrti...
Proč cítím tolik chuť smrti...
Anotace: Děkuji, že tu jste, alespoň vstanu a jdu sem napsat...což je trošku úspěch v tom šíleném světě a chuti nežít...posílám pohlazení...
o čem si mám nechat zdát?
O té smrtce nevlídné?
Co si mě k sobě přivine...
Bita jsem byla dlouho...
co je pak mojí touhou?
Jen ta smrt, nic víc...
Už je od soli moje líc...
Skládám to v minutě...
tak nedokonalost promiňte...
Je mi tak zle, mám moc ráda...
ale proč taková životní zrada?
Proč chce mi to život vzít...
nic již mě nedokáže podpořit?
Mám z toho výčitky a strach...
nechtěla jsem takový krach...
Andělé při mě nestojí...
už hasnu, to nebolí...
Píši veršíky a pláči...
dost toho života, stačí...
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Možná bys měla něco dělat ... řéká se, že práca pomáhá, bo nějaká záliba. Vím, je těžké něčemu přijít na chuť, ale nezaškodí procházka, což mohu doporučit, moje osvědčená léčba, bo zajít do společnosti, kam zrovna moc nechodí, a to je také ten problém. Jít mezi lidi, porozprávět s nimi, jen tak, třebas o hloupostech, ale člověk fakt na chvílu zapomene na bolesti, strosti, trápení ... A aj za cenu, že když se třebas vrátím z tej procházky do prázdna, že mi zase bude nedobře, stejně to risknu, pač pak mohu vzpomínat na to hezké a je to o hodně lepší ...
22.01.2008 17:09:00 | NikitaNikaT.
ne, nestačí...ještě vydrž...pak přijde něco co tvůj život naprosoto obrátí...
22.01.2008 15:49:00 | Simísek
Nemá cenu zahazovat život... Stačí ho jenom uchopit za správnej konec a uvidíš, že bude zase dobře! :)
22.01.2008 09:26:00 | Castiza