Dnes..

Dnes to udělám znovu..
po těch dvou měsících,
vím, že všechny zklamu,
slzy stékají po lících
nemyslete si ale prosím,
že jsem srab..
/i když možná máte opravdu/
S sebou stále svůj hřích si nosím
a vše co píšu, je jen brak..
já vím, že nic neumím.. nic nejsem..
lituju, že nejsem jako vy
/že jsem nezapadla
.. nebo ne?!/
Běžím temným lesem,
kde již houkají sovy..
Tiše ulehám na postel bílou
a žiletkou ryji si do kůže slova,
znovu, prohrála jsem boj s mou vnitřní sílou..
Však co, dlouhý rukáv je schová..
/Jako vždy../
Usínám sladkým spánkem nevinných – to tak!
Konečně zas budu jednou spát..
/Víc než obvyklou hodinu/
díky vám, že nebudete se mě ptát..
už chci jen navěky snít, pocítit ten věčný chlad..
/Tak proč to nedokážu?!/