Strach s nechutí žít...

Dny smutku
ani ho už necítím
necítím nic
prázdno...

Ticho a prázdno
v mém životě
záchvaty pláče
přicházejí
mín a mín
ale
jsou milionkrát silnější
mám strach...

Mám strach a chci se schovat
nekam daleko
pryč od toho všeho
pryč od života...

Můžu
pořád žít
v tomhle
a nezbláznit se z toho?

Hraju hru
s okolím
na to jak jsem štastná
ale nejsem
vážně nejsem
a vim že už nikdy,
nebudu žít,
normální život...

Mám z toho strach.

Každý další říznutí
může být
konec
a vím že jednou
to přijde...

Mám strach sama ze sebe.

Z minut bolesti
co zabíjej
zdravej rozum
-ten už dávno nemám-

Může mi někdo pomoct?
-já vím že ne
musím to zvládnout sama
jenže
už nemám sílu-