Holčičko..

Umírající paprsky
nočního slunce
hladí tvé vlásky
/jen lehounce../

Holčičko malá,
držím růži, - ta zbyla mi jediná,
cos to jen udělala?
Vždyť byla jsi tak nevinná..

Holčičko,
krásně se usmíváš
na fotce z loňska
a pomalu umíráš..

/Tehdy to ještě nikdo nevěděl/

Za tvým úsměvem tolik smutku
a ty jsi nikoho neměla,
je mi to líto, lituji vskutku,
že dřív jsem tu pro tebe nebyla..

Holčičko má, už bude líp,
tam ve tom druhém světě snění
a u hrobu tvého tam, u dvou lip,
nikdo jiný není..

-Jen já, tvůj anděl naděje,
který jindy tě neznal,
tvůj život – jen pochmurná balada bez děje,
který nikdo skutečně nepoznal..

/Zapomínalas na to slůvko - zatím../

Holčičko malá,
vždyť život jsi měla před sebou,
tak proč sis ho vzala?
Stáhlo mne to dolů s tebou..

Já měla tu být,
vždy, když ses trápila,
vím, že jsem udělala mnoho chyb,
ale největší tu, že jsem tu pro tebe nebyla..

/Nikdy../

A už to nezměním,
litovat je pozdě, já to vím.. /Ale nechci/
zazvoním zvonečkem a tichým souzněním
naše duše splynou v té noci..
V jednu jedinou..

/Vítám tě zpátky../