Ještě chvíli

Ještě si chvíli budeme hřát dlaně.
Ještě ti budu líbat tvoje skráně.
Ještě nám vůně švestek pokoj provoní.
Ač vločky sněhu obléknou tiše stromy,
až zimní vítr jim tenké stonky zlomí,
možná, že naší lásce hrana odzvoní.

Říkáš, miluji Tě a chci Tě,
ale proč vzápětí a hbitě,
přijdeš ke mně a zraníš mě krutě,
já upadám, ač miluji Tě...

Ale to vše se náhle mění,
však je to horrorové dění.
Mé tělo strádá a chřadne,
Tvá dlaň u mě chladne...

Jsem smutná a v nemoci,
Ty víš, jak v bezmoci,
dovolíš si čím dál víc,
líbáš tu moji líc...

Bereš si mé tělo a duši,
říkáš, jak mi to stále sluší,
ale vidíš, jak jsem bledá,
říkám si, Tobě za to běda...

Ale bohužel se to neděje,
Ty jsi pln dobré naděje,
pln síly a zdráv a kveteš,
mě do hrozného úpadku vmeteš.