Princi..

Princi pohádkový,
zachránce můj v temné době,
nevyjádřím slovy
svůj obdiv k Tobě..

Princi můj z pohádkové říše,
co dodáváš mi sílu,
naději, radost, - anebo spíše –
- jedním slovem víru..

Princi z Bílého království,
tolik bych Ti toho chtěla říct,
zatímco mě zaplavuje vlna neštěstí..
/Protože vím, že nikdy se nesetkáme /
- co dodat k tomu víc..

Nevíš ani, že tato báseň je pro Tebe,
pro /cizí/ spřízněnou duši,
pro naše světlem pozlacené nebe,
já doufám, že aspoň srdce Tvé snad tuší..

Přála bych si to, ani nevíš, jak moc..
Máme tolik společného.. /ale to Ty nevidíš/
Mé srdce teď marně bojuje o pomoc
a Ty ho neslyšíš..

/Promiň mi tahle slova../