Na pospas

Píseň dozněla, smutný tón zhas,
V mlze topí se ztracený svět,
a v duši zůstal jen prázdnoty hlas,
stíny nad životem se plazí, jsou zpět.

Zavřela, zamkla se, zmizela brána,
na dlažbě studené zůstat zas sám,
slunce již nevyjde již nespatřím rána,
však vstupenku do nebe na dosah mám.

Kde je peklo a kde ráj?
Každý žijem vlastní svět...
někdo má voňaví háj,
avšak já jsem pekla květ...